Jak jsem zdobil dort

18. 9. 2016 – Tomáš Prokopič

Je pátek pozdě večer. Zítra má náš Míša narozeniny. Budou mu čtyři. Vracíme se celá rodinka z návštěvy strýčka Alexeje a tetičky Mirky. Po návratu domů a uložení dítěte je bezpodmínečně nutné ještě dokázat vytvořit z cukrářských surovin velký obličej Spidermana na dort. Je to věc největšího významu, bez toho by byly narozeniny na prd. 


Komplikace tkví v tom, že strýček měl výborné víno a neustále doléval, když viděl prázdnou sklenici. Terezka se tomu ubránila, já už méně, takže zatímco ona měla maximálně 2 sklenky a možná, že jen jednu, já jich měl asi šest. Trochu se motám a jsem vtipný. Je jasné, že bych se výroby Spidermana měl účastnit jen jako divák. Terka se pouští do díla. Bere bílý fondán – to jsem do té doby neznal, vypadá to úplně jako marcipán, ale levnější a dieteticky je to prý větší humus – a potravinářskou barvou (to je čisté Éčko, takže taky asi humus) rozmatlanou ve vodě se to zkouší obarvit. 

Nastává velký průser. Nejde to. Fondán je asi hydrofobní, molekuly se nemají rády. Nechce se to smíchat. Po chvilce hnětení z toho vzniká slizká lepivá hmota, která rozhodně není rovnoměrně červená. Vzhledem k tomu, že moje prsty jsou čisté, beru do ruky iPad a připojuji se na centrální mozek lidstva – jedinou webovou stránku, kde najdete odpovědi na úplně všechny otázky existence. Nejkompletnější sbírka poznatků našeho druhu se skrývá pod nenápadnou adresou eMimino.cz. A sakra! Podle jedné diskutující na emiminu se dá fondán obarvit jen a pouze gelovou barvou, rozhodně ne barvou v prášku. To je konec. Víc ingrediencí není k dispozici. 

Terka je zoufalá. Já to ale nevzdávám. Baví mě hledat řešení zdánlivě neřešitelných problémů. Přebírám velení a ženský element se od teď stává pouhým divákem. Nejprve zkouším válečkem rozválet tu divnou červenou hmotu. Překvapivě to jde. Dřevěný váleček sice už bude navždy červený, ale to je podružnost. Zkouším mašlovačkou napatlat více červené barvy a je to o něco málo lepší. Stále to není rovnoměrně červené, ale asi se to dá použít. Ze zbytku bílého fondánu vykrajuji spidermanovy oči a beru do ruky malou tubičku černé barvy a maluju s ní ty pavučiny, co má Spiderman všude – takže i na obličeji. Chvíli to vypadá jako spiderman. Nic moc povedenej, ale dá se poznat. 

Chvíli přemýšlím, jestli tahle hnusná rozplizlá hmota půjde bez porušení přenést na dort. Neumím si to moc představit, ale za chvíli je jasné, že je to vlastně jedno. Připomíná to totiž dílo jednoho umělce, který dobyl YouTube videem, kde maluje barvami na vodní hladinu. Po několika minutách se veškeré struktury roztekly a už to ani nepřipomíná Spidermana. Průser pokračuje. Stále jsem značně opilý a chaos v kuchyni už začíná překračovat únosnou mez. Všechno opatlané od barev a kousků té divné hmoty. 

Terka to vzdává a jde spát. Slibuju jí, že jsem chlap, co si vždycky poradí a že to dokážu a ráno najde v lednici super Spidermana. Dávám si chvíli pauzu, pořádně si umeju ruce a jdu googlovat, kde je nejbližší non-stop Tesco, protože mi připadá, že všechny ingredience byly už vystříleny. Pak si uvědomuji, že jsem stále dosti našrot a že bych neměl řídit. Taxíka (resp. Uber) nechávám jako poslední možnost. Zkusím to ještě nějak vymyslet z toho co doma najdu. Na chvíli upadám do opilecké meditace a modlím se k nejvyšší moudrosti univerza, aby mi pomohlo. 

Zkusím tu hmotu ještě jednou rozhnětat a přidat trochu červené, protože tím, že se tam roztekly ty černé pavučiny to celé ztmavlo. A sakra. Hmota se přidáním další vody a barvy stala ještě lepivější. Mám to přilepené na prsty a jakýkoli pokus to nějak vytvarovat a udělat z toho třeba kuličku naprosto selhává. Je to nejlepivější hmota, jakou jsem kdy držel v ruce. Vůbec nevím, jak se toho zbavit. Mám úplně slepené prsty. Mezi zápěstím a loktem mám kus ruky, kde ta hmota není, takže v opilosti na chvilku zažívám pocit, jaké by to bylo mít místo rukou pahýly a beru mezi lokty prázdnou plastovou mísu, loktem pouštím vodu a zkouším tu hmotu smýt do mísy. To kupodivu jde. 

Takže teď je ten blivajz na dně mísy plné vody. Zkusím ho vzít do ruky a vyždímat. A ejhle! Nevědomky jsem vytvořil nenewtonskou tekutinu – to se tak fakt jmenuje. Dá se to uhníst do kuličky, ovšem jakmile to přestanete hníst, začne to okamžitě kapalnět. Není to ani pevná látka, ani kapalina. Je to fyzikální hříčka přírody. V opilosti je to zábava, ale je jasné, že z tohohle Spidermana neudělám. 

Najednou dostávám ďábelský nápad. Intuice mi říká, že když smíchám mouku, vodu a vajíčko a dám to do trouby, že by to snad mohlo ztvrdnout. V životě jsem upekl jen pár muffinů tím způsobem, že jsem smíchal prášek od doktora Oetkera s vodou, ale někde vzádu v mozku mám uloženou tuhle moudrost. Ok, jdu do toho. Hledám mouku. Nacházím pouze pohankovou. Odleju si trochu té červené divné tekuté hmoty do vedlejší nádoby a nasypu tam mouku. Pak si uvědomuji, že pohanka je asi bezlepková a že lepek je lepek, protože lepí. Hrozí riziko, že by to nemuselo držet! Hledám tedy pšeničnou lepkovou mouku, ale nenacházím. Nu což, dám tam strouhanku, ta by mohla jako zdroj lepku stačit. Ještě tam kydnu vajíčko a rozmíchám. A vida! Těsto!  Ochutnávám a je to docela hnus. Rozhodně se to nehodí na dort, chutná to jako mouka s vodou. Beru pixlu s moučkovým cukrem a sypu to tam po velkých dávkách. Zázrak! Najednou to chutná mnohem, mnohem líp. 

Předehřívám troubu a vyleju tam tu hmotu na pečící papír. Po asi dvaceti minutách pečení to vypadá dobře. Vznikla z toho taková červená podrážka, ale dá se to ukrojit a hlavně to drží pohromadě a dá se to přemisťovat. Super. Sbírám odvahu a ochutnávám. Jsem překvapen. Chutná to trochu jako piškoty Opavia (myslím tu modernější polskou verzi), trochu jako palačinky. Vůbec nemůžu uvěřit tomu, že se to dá jíst, že to drží pohromadě a že je to přesně tak barevné jako Spiderman a hlavně – rovnoměrně červené. Nechám to vychladnout. 

Tak a teď pavučiny. Černá barva došla na předchozí pokus, ale zbyla tady ještě malá tubička modré. Ze školní družiny si pamatuju, že když se smíchá červená a modrá, vznikne černá. Maluju tedy pavučiny a jsou opravdu černé! Vím z předchozího pokusu, že musím šetřit barvou. Vyšlo mi to úplně přesně. Všechny čáry jsou namalovány, v tubě nezbyla ani kapička. Vykrojit oči ze zbylého fondánu je hračka. 

Akorát to vypadá blbě. Spiderman má okolo očí tlustý černý lem a já už nemám žádné barvy. Prohledávám ledničku a kuchyň. Poslední záchrana by mohly být olivy – ty jsou černé, ale asi se chuťově nehodí. Čokoláda by byla super, ale není. Hubnem. Na poslední chvíli nacházím švestková povidla od tchánovy přítelkyně s čokoládou. Taková domácí švestková nutela to je. Není to sice úplně černé, je to tmavě hnědé, ale má to výbornou konzistenci, hodí se to na dort. Kydám hmotu do takové jakože injekční stříkačky, ale je to na zdobení dortů a je to super. Vytvářím tmavý lem kolem Spidermanových očí. Koukám na to a nevěřím. Ono se to opravdu povedlo! Vypadá to jako Spiderman a drží to pohromadě. Nechápu. Dávám to do ledničky. Jsou dvě hodiny v noci. Ráno Terka nevěří tomu, co našla v lednici. Jsem za hrdinu! Hurá! Zachránil jsem narozeniny!

Líbil se vám článek?





Další blogy

Tajemství hudební improvizace
Tajemství hudební improvizace
Naprosto přirozenou a zábavnou cestou se může na hudební nástroj naučit hrát skoro každý bez cizí pomoci. Improvizace se vůbec nemusí složitě učit a trénovat. Jak? Podělím se s vámi o to tajemství.
Brouk, na jehož krovkách kvete celý vesmír
Brouk, na jehož krovkách kvete celý vesmír
Představte si, že existuje naprosto jednoduchý matematický výpočet, jehož výsledkem je tajemný graf, který v sobě obsahuje nekonečně komplikovaný vesmír tvarů. Tvarů, které jsou v přírodě všude okolo nás a které jsou uložené hluboko v našem podvědomí.
Jak probíhá výpočet mandelbrotovy množiny
Jak probíhá výpočet Mandelbrotovy množiny
Budete potřebovat čtverečkovaný papír, kružítko, obyčejnou kalkulačku, tužku a gumu. Pokud nemáte čtverečkovaný papír nebo kružítko, stačí vám tiskárna u počítače (přichystal jsem pro vás šablonu v PDF) a pokud nemáte kalkulačku, můžete použít Excel (nemusíte ho vůbec umět, stačí si opět stáhnout šablonu).
Jak jsem se dostal k hudbě
Jak jsem se dostal k hudbě
Přečtěte si příběh o tom, jak jsem dlouhé roky hrál tajně na piano jen sám pro sebe a jak se mi změnil život, když jsem se rozhodl nenechat si to pro sebe a podělit se s lidmi o hudbu, která skrze mě proudí.